Beat generation

Beat generation [bít dženerejšn], česky též beatnici [bítnici] a beatová [bítová] generace, řidčeji též zbitá či blažená generace, bylo umělecké a literární hnutí mladých lidí v USA v 50. a počátku 60. let, kteří odmítali konvenční společnost, oceňovali svobodné sebevyjádření a upřednostňovali moderní jazz. Mezi hlavními autory spojené s hnutím byli Jack Kerouac, Allen Ginsberg a William S. Burroughs.^[1] Timothy Leary, americký psycholog a představitel kontrakultury, charakterizoval beat generaci následovně: „Cool jazz, hip bohémové, přitahováni buddhismem, neinklinují k technice.“^[2]

Beatnici se vyznačovali nonkonformním bohémským způsobem života, stavěli se do konfrontace s tradičním způsobem života a s tradiční literaturou. Pokoušeli se najít vlastní styl, ten se projevoval především v popisu svých životních zkušeností – toulání se po USA, happeningy, experimenty s drogami atp. Hned od počátku šlo spíše o sociologický jev než o literární událost. Publikace Kerouacova nejznámějšího díla Na cestě roku 1957 vyjádřila slovy naděje a touhy mládeže narozené těsně před druhou světovou válkou nebo během ní. Byli nadšeni změnami na obzoru: technologický a kulturní vývoj, uvolnění morálky a prolomení rasových a sociálních bariér. Byla to generace, která dokázala žít podle myšlenky uznávané už od dob Marca Aurelia: „Jediný čas, kterým žijeme, je přítomnost. A to je pouhý okamžik; všechno ostatní je minulost nebo nejisté.“^[3]

Z literárního hlediska není toho moc, co by sbližovalo autory beat generace. Všichni byli jedineční spisovatelé, odlišní jeden od druhého. Pouze jeden společný bod je však významný. Hlavní zásluhou beat generace byla její ohromující rozmanitost a různorodost. To bylo také znamením nové doby, charakterizované obecným odmítáním konformismu.^[3] V poezii se autoři soustředili na nalezení vztahu mezi autorem a čtenářem, proto začali svoji poezii veřejně recitovat, nejprve tak činili v různých barech, galeriích a kavárnách, poté i na velkých mítincích.

Autoři byli často ovlivněni orientálními náboženskými a filosofickými představami, které si většinou vykládali velmi volně, někdy i upravovali k obrazu svému. Nejoblíbenějším se stal zen-buddhismus. Dalším výrazným prvkem, který ovlivnil a inspiroval tyto autory, především básníky, byl jazz. Jazzovou hudbou byla často doprovázena i jejich veřejná vystoupení.